Hrad Plzeň
Přemyslovský hrad Plzeň s kostelem sv. Vavřince a rotunda sv. Petra a Pavla
Za vlády knížete Boleslala I. se utužuje moc knížecího rodu, na jehož počátku stál Přemysl, v bájích jmenovaný Oráč. Doména tzv. Přemyslovců zpočátku zaujímala okolí Prahy, s rostoucím vlivem si však podmaňovali další území a během 10. století ovládli rozlehlý prostor mezi říší Otonů na západě a Kyjevskou rusí na východě. Krátce po zániku Velké Moravy krále Svatopluka hegemonii nad západními Slovany převzal rodící se stát českých Boleslavců.
Morava první poloviny 10.století byla vystavena tlaku Staromaďarských kmenů. Těžiště moci se posunulo na západ, blíž politickým centrům Bavorska, Frank a Saska krále Oty I., zakladatele Svaté říše římské. Praha tehdy nabyla významu sídelního hradu se stolcem vládnoucích knížat, v podhradí při vltavském brodu rostlo významné centrum dálkového obchodu. Církevně však Bohemie podléhala bavorskému biskupství v Řezně. Boleslav I. sice dokázal vojensky ovládnout Polabí, větší část Moravy, Slezsko i Malopolsko, nisméně se mu nedostávalo politické moci pro své knížectví obnovit samostatnou církevní správu, udržet moravské moravské arcibiskupsví. Poddaním se východofranskému králi Arnulfovi v roce 895 (Spytihněv) se Bohemie odevzdala do rukou bavorskému episkopátu, který zásadně brojil proti církevní samostatnosti Svatoplukovy říše i zde zaváděné staroslověnské liturgii. Od konce 9. století v Praze působil archipresbyter, kněz dosazovaný řezenským biskupem, mezi oběma centry se rozvíjel diplomatický a obchodní ruch. Význam spojnice z horního Podunají přes Prahu dál do východní Evropy ještě posílil po maďarském záboru Pononie.
Do období vlády Boleslava I. (935 – 972) se datuje budování kastelánských hradů určených ke správě a ochraně země. K nejdůležitějším náležel hrad Plzeň, mocenský opěrný bod na západě Čech situovaný na stezce do biskupského Řezna. První zmínka o Plzni pochází z kroniky Dětmara z Merseburku a vztahuje se k roku 976. Tehdy zdejší posádka zaskočila a v blízkosti hradu (iuxta Pilisini urbe costra) pobila oddíl Bavorů, táhnoucí ku Praze proti knížeti Boleslavovi II. Hrad však bezpochyby vznikl dříve, podnět k jeho založení mohl přijít již v letech 895 – 915 za vlády knížete Spytihněva. Byl to právě on, který v závěru 9.století po dvakráte cestoval do Řezna, aby stvrdil věrnost králi Arnulfovi a žádal pomoc proti Moravanům.
Jen nejvýše postavení tehdy vlastnili koně, ostatní museli pěšky nebo pomalými těžkými povozy. Stezky byly nekvalitní a putování po nich namáhavé; vydat se z Prahy do Řezna znamenalo na cestě strávit několik dnů. Podél Mže (dnes Berounka) existovaly nebo po určitých úsecích vznikaly hradiětě či menší dřevěné dvorce. K prvním založením patřil Tetín, neprostupný křivoklátský hvozd ovládal dvorec na Zbečně. Následoval Týřov, kterému nejspíš předcházelo hrazené sídlo v dnešní vsi Hradiště. Údolí Mže s mnoha meandry, hluboké lesy a nepřehledný terén však nebyly perspektivná pro rozvoj staré zemské stezky, jejíž význam v 10.století nebývale vzrostl. Místo k založení hradu Plzeň jeho stavitelé vybírali patrně již v době, kdy se cesta od Tetína zkrátila podél Litavky k budoucímu Královu dvoru, Žebráku a Mýtu, aby se u Rokycan stočila k brodu přes řeku Úslavu. Nově vytyčená trasa prostoupila údolím mezi Brdy a Křivoklátskými vrchy a dodnes je hlavní dopravní tepnou k našim západním hranicím. Po otevření kratší cesty od Tetína k Plzni muselo být s tehdejším vybavením vynaloženo mimořádné úsilí. Dostatek kvalitního dřeva při kácení lesů však představoval vhodný materiál k výstavbě hrazených dvorců a sídel. Nejinak tomu bylo i v případě hradu Plzeň.
V současné Plzni bychom však raně středověký hrad ztěží hledali. Stával na protáhlé ostrožně vrchu zv. Hůrka ve Starém Plzenci, 6 km jihovýchodně od Nové Plzně. Ta byla založena o více než 300 let později. Z někdejší přemyslovské pevnosti se do dnešních dob dochovalo rozlehlé hradiště s jedinou původní stavbou, rotundou sv.Petra a Pavla. Lokalita ostrožny nad brodem přes řeku Úslavu byla osídlena již v dobách dřívějších, nicméně v 9.století existence hradu doložena není. Strategicky zvolené místo i jeho okolí bylo zarostlé staletými stromy. Ty bylo nutné vykácet a řezivo použít jako stavební materiál. Činnost, která předznamenala vznik zemské stezky i hradu Plzeň bylo žďáření a mýcení lesů, především pak řezání a tesařské úpravy dřeva. Základním výrobním prostředkem tehdejších stavitelů byly sekery a pily, od slovního základu pílit pochází slovo piliny, patrně ale také píle a pilný. Jak se těmto „pilným“ lidem říkalo, nevíme, možná se ale jejich práce či pojmenování staly základem názvu hradu, který měli za úkol stavět.
„Pilisin“ z nejstaršího zápisu může zachycovat právě slovo pílit či pila – pilis. Koncovka –in je obdobou názvů Tet-in či Rokytz-an, které spojují místo s lidem (m-an, obecně muž). Pilisin pak přestavuje výraz pro stavbu dřevěného hradu, stavilete vykonávající práci s pilou.
Pozdější odvozeny od původního Pilisin z roku 976; Pilzen (1048,1146,1220), Pilzen (1131) Pelzen (1160) směřovaly k dnešnímu českému názvu Plzeň, poprvé použitelného v listině z 12. století (1165) při zmínce o plzeňském kastelánu Držislavovi „Drisizlau de Plzen“.
Německé Pislen pouze zaznamenává starší tvar jména, jak je uvedl již Dětmar z Merseburku. Název je ojedinělý a jeho původ nebyl zatím spolehlivě vysvětlen. Nejčastěji se uvažuje souvislost s německým výrazem Pilz-houba, či třídou bezobratlých zv. plži. Avšak oba výklady unikají racionálnímu důvodu, proč by jméno přemyslovského hradu Plzeň mělo mít „houbařský“ původ u našich sousedů nebo jakkoliv souviset s živočichem, který si na houbách s oblibou pochutnává. Nicméně slovo „plž“ bude nejspíše bude nejspíše odvozeno od starého tvaru plížit se (pohybovat se lež-mo), tedy po-lož-it a mohlo by odrážet výraz související s položením osady či vojenského tábora.
Právě strategická poloha na dálkové cestě z Prahy do Bavorska řadila hrad Plzeň mezi nejvýznamější v přemyslovské hradské soustavě a měla nemalý vojenský význam. V roce 955, tedy ještě před písemně doloženou existencí hradu, došlo k události s přemyslovskou Plzní zřejmě související. Toto roku kníže Boleslav I. po dohodě s císařem Otou I. vypravil do Bavorska jízdní oddíl o síle 1000 mužů. U města Augsburku se schylovalo k rozhodující bitvě s maďary. Na poli zvaném Lešské se soustředila vojska Franků , Sasů, Bavorů i Čechů, aby zničující silou těžkooděnců udeřila na obávané nomády, po dlouhá léta pustošící kraje střední, jižní i západní Evropy. Pro nás je důležité, že k boji došlo ve svátek sv. Vavřince dne 10. srpna. Otova hotovost za cenu velkých ztát Maďary porazila, z rytířů Bohemie se domů mnozí již nevrátili. Přeživší křesťané místa k založení mocenského střediska na západě Čech tehdejší lokátoři rozpoznali v táhlé ostrožně nad řekou Úslavou podobnost s polohou, na které vznikal Pražský hrad. Na jihu se hradiště prudce svažuje k řece, v Praze k Vltavě, tady k Úslavě. Se severu je chrání údolí potoka, v Praze Brusince, tady říčky Bradavy. Pod hradem vzniká osada nazvaná Malá Strana, za řekou trhová osada, město Starý Plzenec. Pokud se pod hradem Plzeň prokáže existence dřevěného přemostění zátopové nivy s řečištěm, máme analogii s nejstarším pražským mostem, který předcházel kamennému zv. Juditin. Tvar zdejšího hradiště je prakticky totožný s původním terénní morfologií přemyslovského hradu v Praze, pouze je zrcadlově oročen; v Praze nejníže položená opyš ukazuje k východu, ve Staré Plzni k západu. Ani urbanistická struktura hradu a předhradí nevykazuje velké odchylky. Nejstarší podoba Pražského hradu ještě s minimální zástavbou má zužující se ostrožnu přepaženou dvěma příčnými příkopy a valy, přičemž hlavní hradba vzniká až před západním předhradím (v případě Plzně východním). Vstup do hradu byl původně na místě jižního úbočí tzv.Bílou věží, shodně s raně středověkou Plzní, na opyši ústí průběžná komunikace celým hradem druhou bránou v tzv. Černé věži. Pozoruhodnou paralelu vykazují i sakrální stavby. V bývalém předhradí Pražského hradu stával kostelík Panny Marie v téže poloze, jako ve Staré Plzni kostel sv. Kříže. Pražský kostel Všech svatých (je součástí pozdějšího královského paláce) stojí v poloze staroplzenecké rotundy sv. Petra a Pavla. Nejvýznamnější církevní stánek hradu Plzeň, sv. Vavřince s knížecím dvorcem, zaujímá ústřední místo na akropoli totožné s polohou hlavní pražské baziliky sv. Víta. Nejstarší dvorec knížecího hradu v Praze znám není, je však nasnadě, kde jej hledat. Řada podobností skutečně vytváří doměnku, že stavitelé hradu Plzeň se nechali inspirovat pražskou sídelní aglomerací a počáteční vývoj obou hradů byl takřka shodný. Vyvstává otázka, proč „stará“ královská Plzeň přestala ve 13.století vyhovovat potřebám vrcholného středověku a naopak Praha zaznamenala v téže době nebývalý rozvoj, hodný evropského a světového velkoměsta.
Rozdíl je v symbolice obou knížecích hradů. Terénní konfigurace pražského hradiště vykazovala obdobné strategické nevýhody jako hradiště v Plzni, Praha však měla tradici nastolovacího místa panovníka a byla mauzoleem vládnoucího rodu, sv. Václav se stal národním světcem a kostel sv. Víra biskupskou bazilikou. Plzeňský hrad takovými státními atributy nedisponoval, o jeho budoucnosti rozhodovala jen a pouze strategická poloha, ve vrcholném středověku již ne zcela vyhovující. Přestavba „dřevné“ pevnosti v původních hradbách a přeměna celé sídelní aglomerace na kamenné město gotických forem vyžadovala vysoké náklady, přesto se zdá, že tímto „lokačním“ pokusem Stará Plzeň v polovině 13.století prošla. Dobový urbanistický trend pravoúhlévýměry ulic a rozměrného čtvercového náměstí však mohlo splnit pouze založení města „na zelené louce“, v Čechách posledních Přemyslovců poměrně běžná práce. K nové fundaci jistě přispěla i změna těžiště z Řezna k císařskému Norimberku, která odklonila průběh zemské stezky severněji na spojnici Rokycany-Stříbro. Když se v Nové Plzni začínaly stavět nákladné gotické domy prvních měšťanů a byly vyměřeny základy chrámu sv. Bartoloměje, Stará Plzeň si nadále zachovala provinční měřítko raně středověké osady. Veškeré významnější investice se ve 14.století odehrály v jiné Plzni, založení královské pevnosti Karlskrone – Radyně odsoudilo 400 leté osídlení staré hradské aglomerace ke stagnaci a pozvolnému zániku. Město Starý Plzenec s hradištěm zaniklého přemyslovského hradu nám tak může nabídnout cenná pohled do minulosti, ukázku raně středověké aglomerace před nástupem gotického urbanismu. To může být v mnoha ohledech poučné o pro pochopení historického a stavebního vývoje přemyslovské Prahy v době před mohutnou budovatelskou expanzí císaře Karla IV.
Radek Míka
Asi správnější by byl název této památky „ Hradiště Stará Plzeň nebo Starý Plzeň, jak se někdy uvádí. Hrad Plzeň byl správním střediskem až do roku 1356. Začátek lze datovat do roku 976, z kterého pochází první písemná zpráva. Tu zaznamenal saský kronikář, magdeburský biskup Dětmar z Merseburka. Tato zpráva líčí bitvu pod hradem Plzní. Tehdy vznikl v Německu spor mezi Jindřichem Svárlivým a Ottou II.. Jindřich byl od Otty poražen a utekl se do Čech pod ochranu Boleslava II.. Otto jej pronásledoval až ke hradu Plzni, kde na loukách mezi Koterovem a nynějším Starým Plzencem byl vojskem Boleslava II. poražen. Boleslavovo vojsko tehdy tábořilo mezi hradem Plzní a Rokycany. Knížecí hrad Plzeň, který stával na vrchu Hůrce, byl hlavním sídlem celého kraje a patřilo k němu mimo Plzeňska ještě Rokycansko a Klatovsko. Značný počet úředníků byl stejný jako v Brně, Olomouci, Znojmě a Břeclavi, tj. v sídle údělných knížectví. Z úředníků lze jmenovat kastelána, který byl vojenským i civilním správcem celého území, dále zde byl komorník, jež vybíral pokuty, sudí či sudař, který řídil soud a vladař, řídící knížectví a osobní záležitosti.
Správa hradu byla často svěřována členům panujícího rodu. Břetislav I. svěřil správu hradu svému synovi Spytihněvu, za Přemysla Otakara I. zde byl Děpolt III. z vedlejší větve Přemyslovců. Později v roce 1224 zde byl kastelánem kralevic Václav I., který se hrdě nazýval vévodou Plzeňským. Na hradě pobývali někdy i samotní panovníci. V roce 1109 zde slavil vánoce Vladislav I., v roce 1134 se zde sešel Soběslav I. s německým císařem Konrádem III., který přišel na pomoc proti odbojnému Kurátovi Znojemskému. Ten přitáhl ku hradu Plzni, ale zhrozil se mohutné přesily a rychle se dal na zpáteční cestu. V roce 1235 pobýval na hradě nyní již Král Václav I., bývalý správce hradu.
Celé hradiště mělo tři části. První předhradí sahalo až pod rotundu, ve druhém byla románská rotunda sv. Petra a Pavla, která patří mezi nejstarší památky v celém kraji a pochází z 10.století. Některé materiály hovoří o románském stylu jako stylu „ Otonském“, podle jmen německých vladařů. Třetí část hradiště tvořil vlastní hrad s kostelem sv. Vavřince a hřbitovem pro panstvo. Hřbitov pro lid obecný byl v blízkosti rotundy. Budovy hradu byly dřevěné, jak bylo tehdy zvykem. Kostel sv. Vavřince pochází z pozdější doby, pravděpodobně z 11. století. Byl původně románský, ale později byl celkem třikrát přestavován o čemž svědčí tři úrovně podlah a základové zdivo, které bylo v roce 1921 odkryto. Kostel byl zničen po roce 1818, kde vichřice strhla střechu i klenbu. Blízko východního ochranného valu byly odkryty základy čtvercové věže a za východním valem základy kostela sv. Kříže, který byl spojen dřevěným mostem s protilehlým šlechtickým dvorcem. Tento kostel byl soukromý a byl pravděpodobně založen ve 12.století některým kastelánem. Kostel byl jednou přestavován a zanikl již v 15.století.
Dřevěný hrad Plzeň ztratil význam ve 14.století a to výstavbou hradu Radyně.