06 Středověké cesty

01.07.2022 00:00

English Deutsch Русский

Středověké cesty

  Mezinárodní dopravní síť vznikala už od pravěku a ve středověku ještě zhoustla. Středověké cesty měly velmi různorodý charakter, podle své důležitosti i podle prostředí, kterým procházely. Největší překážkou nebyli lupiči, ale přírodní podmínky a rozmary počasí.
Nejčastější byly asi vyšlapané a vyježděné „polní“ cesty. Na významnějších úsecích je známo dláždění drobnými kaménky. Rozbahněná nebo podmáčená místa se spravovala hatěmi.
Orientaci v méně známém terénu pomáhala různá dobře viditelná znamení – výrazné stromy, kopce a stavby v dálce i zvlášť stavěné kamenné milníky. V novější době pak kříže, sochy svatých, kapličky i kostely. Z novověku známe zvláštní znamení, upozorňující na brody a nebo prudká stoupání či klesání. Cestující využívali v méně přehledných úsecích místní průvodce.
Kamenné kříže nebo křížové kameny podél cest upomínaly na nehodu, která se v daném místě stala. Druhotně pak pomáhaly lepší orientaci či upozorňovaly na nebezpečné místo. Kromě nešťastných událostí a nebo úkladných vražd svědčí i o existenci lupičských band.
Na dálkové cesty se vázala mnohá zařízení – celnice, tržiště, strážní stanoviště i pevné hrady. Na frekventovanějších místech vznikaly krčmy se stájemi, poskytující jídlo, pití a nocleh pro lidi i zvířata. Podél cest se stavěla napajedla pro zvířata. Významné byly také křižovatky cest, kde kromě křížů a kaplí stávaly například také šibenice.
Nepříliš široké stezky leckde ani nedovolovaly, aby jely dva vozy vedle sebe. Pokud na sebe narazily dvě výpravy v protisměru, musely se velmi opatrně vyhnout. Nejširší cesty mohly mít zhruba 4 metry. Také cesty pro pěší byly spíše úzké, jen pro jednoho člověka nebo koně.
Mnohé trasy středověkých a novověkých cest byly využity i moderními asfaltovými silnicemi. Památkou zaniklých, dnes nepoužívaných středověkých stezek jsou úvozy. Ty byly tvořeny přirozenou erozní činností, vyšlapáváním a vyjížděním kolejí v rozmoklém terénu i splachováním materiálu při deštích a sněhovém tání. Když byl některý úsek zcela neprůchodný, musely si karavany proklestit cestu jinudy.
Po stezkách se převáželo nejrůznější zboží – sůl, drahé látky, zbraně, šperky, olej, exotické ovoce, kožešiny, med, vosk, koření. Nedocenitelnou komoditou byly také informace, které s sebou kupci přinášeli. České země byly v raném středověku známým překladištěm otroků.
Nejlepším obdobím pro cestování ve střední Evropě bylo léto – dny byly dlouhé, noci teplé, byl dostatek potravin i pastva pro zvířata, bylo relativně sucho a pěkné počasí. Ostatním obdobím se pocestní nevyhýbali, ale přinášelo to větší komplikace. Na jaře se obtížněji sháněly potraviny a cesty byly stejně jako na podzim rozbahněné. Obtíže se zimním putováním jsou jednoznačné, avšak existovaly i výhody – mráz zpevnil rozbahněné cesty a leckde zamrzly i řeky. A přesto, kdo z kupců se vydal na cestu v nepříznivé době a úspěšně dosáhl cíle, mohl počítat s lepším ziskem oproti konkurenci.

Víte že… Větší osady byly při hojně užívaných stezkách rozesety pravidelně, zhruba ve vzdálenostech jednoho denního pochodu? Bylo v nich k dispozici nejen ubytování a trh k prodeji zboží, ale i řemeslníci, kteří uměli opravit nejnutnější – přibít ztracenou podkovu, opravit prochozené boty nebo vyměnit rozbité kolo vozů.

nahoru

Medieval trails

International transport network has emerged since prehistoric times and in the Middle Ages even thickened. Medieval trails had very diverse character, according to its importance or according to the environment, which they went through. The biggest obstacle were not robbers, but natural conditions and weather.
The most frequent were probably beaten and rutted "field" roads. The most important sections were paved with small stones. Muddy or waterlogged areas were repaired by „hate“ (a strucuture made of wooden branches).
Various visible signs helped the orientation in the less familiar terrain - significant trees, hills and buildings in the distance and separately built milestones. More recently, the crosses, statues of saints, shrines and churches. The modern era brings forward special signs indicating the fords or steep inclines. Travellers used local guides in less transparent sections of a road.
Stone crosses or cross-stones along the roads dunned the accident, which happened at that concrete spot. Secondarily, they helped in the orientation or pointed out a dangerous place. Besides unfortunate events or willful murders testify also an existence of banditry.
Many facilities have been connected with the long-haul routes - customs, marketplace, guard posts and fixed castles. At the frequent locations were established inns with stables providing food, drink and lodging for people and animals. Along the roads were built watering places for animals. Very important were also intersections of main roads, where in addition to crosses and chapels stood also gallows.
Not too much wide paths did not allow that two cars drove side by side. If two expeditions hit themselves on each other in the opposite direction, they had to carefully avoid. The widest paths could have roughly four meters. Also walkways were rather narrow, only for one person or a horse.
Many routes of medieval and Early Modern roads have also been used for modern asphalt roads. Monument of the extinct, nowadays disused medieval trails are hollow ways. They were formed naturally by erosion, trampling the track in soggy terrain and by flushing materials during rains and snow melting. When there was a completely impassable section, caravans had to push their way elsewhere.
The paths were used to transport various goods - salt, precious fabric, weapons, jewelry, oil, exotic fruits, furs, honey, wax, spices. Also informations that buyers brought with them were a invaluable commodity.
The Czech lands were known as transshipment area of slaves in the Middle Ages.
The best time for traveling in the Central Europe was summer - the days were long, nights warm, and there was enough food for grazing animals, it was relatively dry and nice weather. Wayfarers didn't try to avoid other periods, but it was bringing more complications. In spring it was hard to get food and paths were like in autumn muddy. Difficulties during winter journeys are clear, but there were also advantages - frost solidified muddy roads and in many places even the rivers froze. And yet, who among merchants made his way in a difficult time and successfully reached the destination, could count with better profit compared to competitors.

Did you know that... the larger settlements were regularly scattered along the frequently used paths, about one day march distance from each other? There were the only accommodation available and the only market to sell goods and also artisans who could fix minimum - nail a lost horseshoe, repair walked through shoes or replace a broken cart wheel.

 

to the top

 

Mittelalterliche Wege

Das internationale Verkehrsnetz bildete sich schon seit der Urzeit und im Mittelalter wurde es noch dichter. Die mittelalterlichen Wege waren sehr unterschiedlich, je nach deren Wichtigkeit oder nach der Umgebung, die sie durchgingen. Zu den größten Hindernissen gehörten nicht nur die Räuber sondern auch Naturbedingungen und das Wetter.
Die ausgetretenen und ausgefahrenen “Feldwege” kamen am öftesten vor. Wichtigere Teile wurden mit kleinen Steinen gepflastert. Man benutzte auch Faschinen zum Verbessern der matschigen oder nassen Stellen.
Zur Orientierung in der unbekannten Umgebung halfen verschiedene gut sichtbare Zeichen – ausgeprägte Bäume, Hügel und Bauten in der Ferne und auch extra für diesen Zweck gebaute Meilensteine. In der neueren Zeit benutzte man gleich auch Kreuze, Heiligenstatuen, Kapellen und Kirchen. In der Neuzeit anwendete man sich an spezielle Zeichen, die die Reisenden auf die Furten, steile Hänge oder Sinken aufmerksam machten. Die Reisenden nutzten in weniger übersichtbaren Abschnitten des Weges einheimische Reiseleiter.
Die Steinkreuze oder Kreuzsteine entlang der Wege erinnerten an Unfälle, die an diesen Stellen passierten. Sie machten auch auf gefährliche Stellen aufmerksam und halfen bei der Orientierung. Es beweißt außerdem nicht nur unglückliche Ereignisse oder Meuchelmorde sondern auch die Existenz der Räuberbanden.
An den Fernwegen gab es gewöhnlich viele Einrichtungen – Zollhäuser, Märkte, Wachstuben und auch feste Burgen. Wirtshäuser mit Stallen, die Essen, Trinken und Übernachtung für Menschen und Tiere bieteten, entstanden auf verkehrsreicheren Stellen. Entlang der Wege baute man auch Tränkbecken für Tiere. Auch Kreuzungen der Wege waren wichtig. Dort standen außer Kreuzen und Kapellen auch Galgen.
Die Wega waren oft so eng, so dass es unmöglich war, dass zwei Wagen nebeneinander fuhren. Die breitesten Wege waren zirka 4 M breit. Genauso die Wege für Fußgänger waren schmal – nur für einen Menschen oder ein Pferd.
Heutige Asphaltwege führen ganz oft auf den gleichen Stellen wie die mittelalterlichen und neuzeitlichen Wege. Hohlwege erinnern bis heute an die heute nicht mehr benutzten mittelalterlichen Wege. Die wurden durch die natürliche Erosion gebildet, wenn man Gleise im nasen Boden ausfuhr und austretete und auch wenn Regen oder Tauwetter den Boden wegschwemmte. Wenn ein Wegabschnitt ganz unbenutzbar war, mussten sich die Karawanen einen anderen Weg bahnen.
Man transportierte verschiedene Ware auf den Wegen – Salz, Edelsteine, Waffen, Schmuck, Öl, exotische Früchte, Pelze, Honig, Wachs, Gewürze. Nicht genug hoch zu schätzen waren auch die Informationen, die die Handelsleute mitbrachten.
Böhmen war im früh Mittelalter ein bekannter Sklavenumladeplatz.
Die beste Zeit für Reisen war in Mitteleuropa der Sommer – die Tage waren lang, die Nächte waren warm, es gab genug Lebensmittel und auch Futter für die Tiere, das Wetter war relativ schön und trocken. Die Reisenden vermeideten die anderen Jahreszeiten nicht, aber es brachte größte Komplikationen mit. Im Frühling gab es nicht genung Lebensmittel und so wie im Herbst waren die Wege schlammig. Im Winter war Reisen natürlich auch schwierig doch es gab auch Vorteile – der Frost machte die schlemmigen Wege fest und oft froren auch die Flüsse. Die Handelsleute, die im Winter den Ziel erfolgreich erreichten, die konnten mit besserem Gewinn als die Konkurrenz rechnen.

Wissen Sie, dass, ... Die größeren Gemeinden lagen an den oft verkehrten Wegen regelmäßig geplatzt ungefähr einen Tag Fußwanderung voneinander? Dort gab es zur Verfügung nicht nur Unterkunft und einen Markt zum Verkauf der Ware sondern auch Handwerker, die das nötigste reparieren konnten. Z.B. Pferde beschlagen, Schuhe besohlen oder gebrochene Räder wechseln

 

nach oben

 

Средневековые дороги

Международные дорожные сети появились уже в древние времена, но в средневековье их развитие усилилось. Дороги были разнообразны в зависимости от своей значительности и от окружающей среды. Препятствия на пути создавали не разбойники, а природные условия с капризами погоды.
Проторенные и выезженные „полевые“ дороги были самыми распространенными. На важных путях дороги были мощеные, выложенные из мелких камней. Заболоченные места на дорогах укреплялись связками прутьев.
Ориентироваться в малознакомых местах помогали хорошо заметные знаки, такие как выразительные деревья, бугры, дальние постройки или отдельно расставленные дорожные столбы, а в позднейшее время кресты, скульптуры святых, часовни и церкви. В новом времени есть сведения о наличии специальных знаков, предупреждающих о бродах или об очень крутых подъемах и спусках. В менее обзорных отрезках путешественники пользовались услугами местных проводников.
Каменные кресты вдоль дорог напоминали о несчастных событиях, которые произошли в данном месте. Наряду с этим они улучшали ориентацию, предупреждали об опасных местах и в то же время являлись свидетелями умышленных убийств и разбойничьих нападений.
Вдоль дальних дорог было много разных сооружений, например, таможни, рынки, водопои для животных, караульные посты и крепости. В людных местах находились корчмы с конюшнями, которые предоставляли пищу, воду и ночлег не только людям, но и животным. На перекрестках важных дорог кроме крестов и часовен стояли также и виселицы.
В некоторых местах узкие тропы не позволяли проехать двум телегам одновременно. При встрече двух повозок на встречной полосе кто-то должен был аккуратно уступить дорогу другому. Ширина дорог составляла приблизительно 4 метра. Дороги для пешеходов были тоже узкие, для одного человека или коня.
Многие маршруты времен средневековья или нового времени были в дальнейшем использованы в современности и заменены асфальтовыми дорогами. Ущелья или же теснины нам напоминают об исчезнувших или сегодня уже не использующихся дорогах. Образовывались они в результате эрозии, протаптывании, частых проездов по влажной почве, смывания земли во время дождя или при оттепели. Когда караванам встречался непроходимый участок дороги, они были вынуждены прокладывать новый путь.
По этим путям перевозили различный товар: соль, дорогостоящие ткани, оружие, драгоценности, масло, экзотические фрукты, меха, пряности, мёд. Неоценимым товаром была также информация, передаваемая купцами при проездах. Чешские земли в раннем средневековьи были известны как место торговли рабами.
Лето было самым благоприятным временем года для путешествий по центральной Европе. Дни тогда были длинные, ночи теплые, продуктов и пастбищ для скота достаточно, погода мирная и относительно сухая. В остальные времена года путешественники тоже ездили, но приходилось учитывать целый ряд сложностей. Весной была проблема с питанием и дороги были так же, как и осенью покрыты болотом. Однако зима приносила не только трудности, но и выгоды, так как мороз укреплял заболоченные дороги и в некоторых местах реки замерзали. И все-таки при удачном путешествии в неблагоприятное время года прибыль была в несколько раз выше.

Знаете ли вы, что... Крупные поселения при главных дорогах находились приблизительно на расстоянии одного дневного похода? В поселениях путешественники могли не только провести ночь, показать свой товар на рынке, но и воспользоваться услугами ремесленников. Они могли поменять подкову, починить истоптанную обувь или поменять разбитое колесо в телеге.

вверх

 

Kontakt

Jitka Sutnarová - předsedkyně OSHR 731 958 349 oshr@email.cz