11 Západní opevnění akropole

01.07.2022 00:00

English Deutsch Русский

Západní opevnění akropole

 Západní předhradí plzeneckého hradu se rozkládá v mírně svažitém terénu na zužujícím se západním konci ostrožny. Mohlo být místem, kde byli ve svých domech usazeni řemeslníci, zásobující hrad běžně potřebnými, ale i luxusními výrobky. Také zde mohly přebývat služebné osoby, které zajišťovaly běžný chod hradu a vojáci.
Hlavní používané cesty mohly být upraveny štětováním nebo dřevěnými chodníky.
Strategicky značně významným místem hradu byl zdroj vody. O hospodaření s vodou na plzeňském hradě není téměř nic známo. Za vodní zdroj, může být považována oválná sníženina, která se nachází jižně od průchodu východním valem. V místě poklesu se drží vlhko a je zde i náznak malé hrázky.
Domy a dílny řemeslníků byly malé, převážně čtvercové stavby. Byly dřevěné, nejčastěji srubové nebo drážkové konstrukce, také se uplatnila technika vyplétání. V raném středověku byly často částečně zahloubené pod zem a nazývaly se zemnice nebo polozemnice podle toho, jak hluboko pod zem sahaly. Domy o délce strany obvykle 3 – 4 m měly jen jedinou místnost. Dominantou obytného prostoru byla velká kupolovitá pec z kamene a hlíny. Tyto pece sloužily k vaření, ale zároveň obytný prostor dobře vytápěly. Do prostých obydlí s jedinou místností se pak nevešlo o mnoho víc než lůžko a stůl s lavicemi. Podlaha byla nejčastěji z dusané hlíny.
Střechy z došků a šindelů nepotřebovaly komíny. Jednodušší stavby neměly ani strop a kouř mohl unikat bez problémů mezi stébly na střeše. Když byly domy vybaveny stropem, kouř se odvedl dymníkem jenom do krovu a tam už se opět volně rozptýlil.
Okénka byla malá, aby jimi v zimě neunikalo příliš tepla, při velkých mrazech se ale musela ucpávat. Okenní sklo ještě nebylo dostupné. Velká část činností ale probíhala venku, kde bylo více světla i prostoru. Mezi obytnými domy byly rozmístěny lehčí přístřešky s řemeslnickými dílnami, pecemi a drobné hospodářské stavby s nejnutnějšími zásobami.
Církevní stavby byly na dnešní dobu poměrně malé. Zdivo bylo skládáno z drobných kamenných kvádříků a silně prolévané kvalitní maltou. Také obytné budovy na akropoli mohly být alespoň zčásti kamenné, ale využívaly i četné dřevěné prvky podobné obyčejným domům. Obydlí elity se od staveb méně movitých lidí odlišovalo také svou prostorností, je možné u nich předpokládat i nadzemní patro a více místností.
I když na některých přemyslovských hradech byly zjištěny i dřevěné podlahy, byla podlaha většinou dusaná. Součástí obydlí výše postavených lidí byly soukromé obytné prostory, ale také reprezentativní místnosti, kde se přijímali hosté a kde se konaly různé významné události.

Víte že… v zástavbě, kde se převážně používalo dřevo a jiné rostlinné materiály často hořelo? Proto se dřevěné stěny i strop nahazovaly silnou vrstvou hlíny, promíšené s řezanou slámou. Taková vrstva pak při požáru působila jako izolace a bránila příliš rychlému šíření ohně z jednoho domu na druhý. Když dům přece jen chytil a shořel, hlína na stěnách se vypálila podobně jako keramika a zachovala se dodnes jako tak zvaná mazanice.

nahoru

West fortification of acropolis

The Western bailey of the Plzenec castle is located in a slightly sloping terrain on the tapering western end of the promontory. It could be a place where artisans supplying the castle by normally needed, but also luxury products, were established in their houses. There could also dwell servants who tend to the normal operation of castle and soldiers.
The main routes could be treated by bedding or by wooden walkways.
Strategically very important place of the castle was the source of water. There is almost nothing known about the farming of water in the Pilsen castle. As water source may be considered an oval depression, which is located south of passage through the eastern mound. The point of decline retains moisture and there is even a small hint of small dam.
Artisans’ houses and workshops were small, predominantly square buildings. They were wooden, often rustic or slotted constructions, weaving technique was also applied. In the early Middle Ages they were often partially dug into the ground and called the dugouts or half-dugouts, depending on how deep below the ground they reached. Houses of a side typically 3-4 meters had only one room. The dominant feature of the living area was a large domed oven made of stone and clay. These furnaces were used for cooking, but they also well heated up the living space. To the humble housing with single room fit not much more than a bed and a table with benches. The floor was mostly of rammed earth.
The roofs of thatch and shingles did not need chimneys. Simpler structures had no ceiling and the smoke could escape easily between blades on the roof. When the houses were equipped with ceiling, smoke was conducted through fume-pipe away just to the roof and there it was again freely dispersed.
Windows were small so that not to much of heat was lost, but at high freezes they had to be sealed up. Window glass was not yet available. Much of the activity ran though outside, where there was more light and space. Among the residential houses there were lighter shelters with artisan workshops, furnaces and small agricultural buildings with the most urgent supplies laid out.
Church buildings were by today's relatively small. Masonry was formed by small stone ashlars and heavily shed with quality mortar. Also the residential buildings on the Acropolis could be at least partly made of stone, but they also made use of many wooden elements similar to ordinary houses. Dwelling of elites was distinguished from buildings of less wealthy people also by its spaciousness, it is possible to assume even a above-ground floor and several rooms.
Even though in some Přemysl castles were detected also wooden floors, the floor was mostly tampered. Part of a dwelling of the higher situated people were private living spaces, as well as representative rooms where guests were received and where various important events were held.

Did you know that... the area, where wood and other plant materials were used was often burned? Therefore, were the wooden walls and ceiling plastered with a thick layer of clay, mixed with cut straw. Such a layer acted at fire as an insulation and prevented too rapid spread of fire from one house to another. When the house still caught the fire and burned anyway, the dirt on the walls was burned like pottery and preserved to this day as the so-called daub.

 

to the top

 

Westliche Befestigung der Akropolis

Die westliche Vorburg von Alt Pilsen erstreckt sich in einem mäßig abfallenden Terrain auf dem verengten westlichen Ende des Gebirgsausläufers. Es konnte die Stelle sein, wo die Handwerker in ihren Häusern siedelten und die Burg mit nicht nur alltäglichen sondern auch Luxuswaren versorgten. Die Diener, die den Alltag der Burg sicherstellten und die Soldaten konnten hier auch wohnen.
Die Wege, die man hauptsächlich benutzte, konnten mit Gehsteigen aus Holz oder mit Steinsatz versehen sein.
Eine Wasserquelle war eine strategisch sehr bedeutende Stelle auf der Burg. Wir wissen fast nichts über Wasserwirtschaft auf der Burg Alt Pilsen. Eine ovalförmige Niederung südlich von dem Eingang durch die Burgmauer konnte für eine Wasserquelle gehalten sein. In der Stelle der Senkung ist es feucht und es gibt hier auch eine Andeutung eines kleinen Dammes.
Die Häuser und Werkstätten der Handwerker waren kleine, überwiegend quadratische Bauten. Sie waren aus Holz, meistens gab es Blockbauten oder Rinnenkonstruktion der Häuser. Man benutzte auch Flechtwerktechnik. Im Frühmittelalter wurden sie oft teilweise im Boden halbversenkt. Die Häuser hatten ein einziges Zimmer und waren 3 – 4 m lang. Das Zentrum des Wohnraumes war ein großer kuppelförmiger Ofen aus Stein und Lehm. Diese Öfen dienten zum Kochen doch zugleich auch zum guten Heizen des Wohnraumes. In den einfachen Häusern mit einem Zimmer hatte nichts mehr als ein Bett und ein Tisch mit Bänken Platz. Der Boden war ein gestampfter Lehmboden.
Die mit Strohbündeln und Schindeln gedeckten Dächer brauchten keine Schornsteine. Einfacheren Bauten hatten auch keine Decke und der Rauch konnte problemlos frei durch Strohhalme auf dem Dach entkommen. Wenn die Häuser mit einer Decke versehen wurden, führte man den Rauch nur durch einen Rauchabzug in den Dachstuhl und dort entkam er wieder frei.
Fenster waren klein, so dass durch sie im Winter nicht zu viel Wärme entkommt, doch bei starkem Frost musste man sie abdichten. Fensterglas war noch nicht zugänglich. Ein großer Teil der Tätigkeiten verlief draußen, wo es mehr Licht und Raum gab. Unter den Wohnhäusern platzte man einfachere Schutzdächer mit Werkstätten, Öfen und kleine Wirtschaftsbauten mit den notwendigsten Vorräten.
Kirchliche Bauten ware für die heutige Zeit ziemlich klein. Das Mauerwerk wurde aus kleinen Quadersteinen zusammengelegt und viel mit gutem Mörtel verbunden. Die Wohnhäuser auf der Akropolis waren wahrscheinlich auch mindestens teilweise aus Stein, doch man benutzte auch viele Holzelemente wie bei den einfachen Häusern. Die Häuser der Elite unterschieden sich von den Häusern der nicht so reichen Leute auch mit ihrer Räumlichkeit. Man kann bei ihnen auch einen überirdischen Stockwerk und mehrere Räume voraussetzen.
Auch wenn man auf einigen Burgen der Přemysliden auch Holzboden entdeckte, war es meistens ein gestampfter Lehmboden. Private Wohnräume und repräsentative Räume, wo verschiedene bedeutende Ereignisse stattfanden, gehörten auch zu den Häusern der höher gestellten Leute.

Wissen Sie, dass... in der Bebauung, wo man überwiegend Holz und Pflanzenmaterialien benutzte, gab es oft Brand? Deshalb wurden die Holzwände und die Decke mit einer dicken Schicht aus Lehm gemischtem mit geschnittenem Halm angeworfen. Diese Schicht verhinderte dann beim Brand die schnelle Verbreitung des Feuers von einem Haus auf das andere. Wenn das Haus doch brannte, wurde der Lehm an den Wänden ähnlich wie Keramik ausgebrannt, und erhielt bis heute wie sg. Mauerlehm.

 

nach oben

 

Укрепленная западная часть акрополя

Подножие замка находилось на пологой местности, сужающейся к западной части мыса. Здесь могли жить ремесленники, снабжающие замок нужными и дорогими изделиями. Вместе с тем там могла жить не только прислуга, следящая за хозяйством в замке, но и войско.
Главные дороги выкладывались досками или сопровождались деревянным тротуаром.
Источник воды считался самым важным стратегическим местом. Об использовании воды в пльзенском замке почти ничего не известно. Источником воды могла быть овальная впадина, которая располагалась к югу от прохода с восточного вала. В этом месте, где впадина углублялась, было очень сыро, и возможно, когда-то находилась небольшая плотина.
Жилища и мастерские ремесленников были небольших размеров. Они представляли собой деревянные дома преимущественно квадратной формы, обычно построенные на основе срубной, фальцевой конструкции или по технике плетения. В период раннего средневековья такие жилища были частично углублены в землю и назывались землянками или полуземлянками, в зависимости от глубины. Дом с длиной одной стороны от 3 до 4 метров, вмещал только одно помещение, где стояла большая каменная или глиняная куполовидная печь. Печь использовалась как для приготовления пищи, так и для обогрева помещения. В простых однокомнатных жилищах находились еще постель и стол со скамейкой. Пол был чаще всего из трамбованной глины.
Крыша из соломы и кровельных материалов не нуждалась в дымовой трубе. Простые постройки не имели даже потолков, таким образом, дым проходил через солому на крыше. Если в доме был потолок, дым выходил через трубу на чердак и оттуда уже свободно развеивался.
Окошки были маленькими, чтобы зимой сохранялось тепло, а при морозе их закупоривали, так как оконные стекла еще не были доступны. Работали в основном во дворе, где было больше света и пространства. Между жилищами располагались легкие навесы с мастерскими, печками и мелкими хозяйственными постройками с самыми необходимыми припасами.
Здания храмов, по сравнению с нынешними, были относительно небольшими. Их строили из мелких камней правильной формы, скреплённых качественным строительным раствором. Жилищные здания в акрополе могли быть частично из камня, но с деревянными вставками, которые присутствовали и на простых домах. Жилье дворян отличалось от домов менее богатых людей своей просторностью, наличием надземного этажа и большим количеством помещений.
Хотя в некоторых замках Пржемысловичей были обнаружены и деревянные полы, чаще всего они были из трамбованной глины. Неотъемлемой частью жилья высокопоставленных лиц были не только частные жилые помещения, но и комнаты, где принимались гости и проходили разные важные события.

Знаете ли вы, что... постройки, из дерева и других природных материалов, часто горели? Поэтому на деревянный потолок и стены накладывался толстый слой глины, смешанной с соломой. В случае пожара этот слой служил изолятором и мешал быстрому распространению огня с одного дома на другой. Если случался пожар, то глина на стенах обжигалась как керамика и напоминала мазанку, сохранившуюся и по сей день.

вверх

 

Kontakt

Jitka Sutnarová - předsedkyně OSHR 731 958 349 oshr@email.cz